Po trávě se nechodí, po trávě se směje

Král Lávra a Tyrolské Elegie

6. února 2007 v 11:45 |  ..::Referáty::..
Z knihy :Jiskry z křemene
Rok vydání:1972
Vydavatelství:Albatros
Knihu uspořádal Josef Štefánek.
Ilustrace :Josef Lada
TYROLSKÉ ELEGIE
Stručně o ději :K. H. Borovský popisuje humorným vyprávěním svůj smutný odvoz do Brixenu.
Charakteristika hl. postavy: K.H.Borovský: Byl inteligentní muž. Který prohlašoval nekompromisně své myšlenky . Tyto myšlenky se ale neshodovaly s myšlenkami císaře. Jemu se tedy Borovský znelíbil a nechal ho odvést do Brixenu. Borovský miloval svou ženu a dcerku, které také musel opustit. Havlíčkovi si dělá legraci z policie, jako snad každý.
Charakteristika místa:Děj se odehrává po cestě do již zmiňovaného Brixenu. Havlíček popisuje například strmou cestu přes hory. Popisuje krajinu, kterou opouští, svůj domov. Dozvídáme se i o kostele, ve kterém byl Borovský pokřtěn. Stojí na kopečku, který Borovský s doprovodem míjejí. K lepší představě, kudy kočár putuje, nám slouží ilustrace pana Lady.
Styl psaní (atd.): Text je psaný rýmovaně, nejedná se tedy o pózu, ale o báseň. Rýmuje se (většinou) každý druhý řádek.Velmi dlouhá báseň je rozdělena na devět částí. Mnohokrát jsou využita slova buď zastaralá či pro mě neznámá. Příkladem zastaralého slova může být slovo dyškutýrovat. Neznámé slovo např. krágel. V textu se objevuje personifikace (kostel promlouvá), výsměch a ironie (označení policejního komanda za slavnou asistenci).
Můj názor: Mně se elegie líbily, už pro to, že to je "báseň". Také sám Havlíček je mi sympatický, za své názory, za tu jízlivost. Přesto dopadl špatně, snad jako každý, kdo se režimu znelíbí. Cesta je dobrodružná, ale ve své podstatě neuvěřitelně smutná. Hlavně to, že v Brixenu musel pobýt bez jakéhokoliv kontaktu s okolím. Stále ho ale ta hravost, tvrdohlavost a nadnesenost neopustila. Jedna část se mi opravdu líbila, byla to část, ve které Borovský popisuje cestu přes hory:"Hory, skály ohromnější ještě, než jest hloupost mezi národy, vedle cesty propast bezedná jak drška armády".Borovský to opravdu vystihl a je to milé konstatování. Dále byl hezký výsměch, který Borovský opět věnoval policii a císařské vládě: "Ach, ty vládo, převrácená vládo!Národy na šnůrce vodit chceš, ale čtyřmi koňmi na opratích vládnout nemůžeš!". Takže mě se Havlíček svými názory a nadhledem moc zalíbil.
Tyrolské elegie vypráví o zajetí K.H. Borovské a jeho následovné převezení do Brixenu. Havlíček popisuje jak si pro něj ráno přišli policisté, jak mu oznámili, že ho budou muset odvést. Následuje smutné rozloučení s ženou a malou dcerkou. Následně nasedají do kočáru a jedou dlouhou cestu z domova.Po cestě Borovský míjí kostel, ve kterém byl pokřtěn.V Budějovicích dostává Borovský pivo. Cesta z Reichenhallu do Waidringu je do kopce. Cesta je velmi šikmá a koně jí vyjedou tak tak, avšak dolů se vůz řítí ohromnou rychlostí i vykřikne Havlíček, ať vyskočí z vozu hříšníci, že tím se nebesa uklidní. Vyskočí všichni "policajti" a Havlíček se tím pobavil. Ve městě si na ně zas Havlíček počká, v klidu se nají. Když ho policie dojde, vyráží opět směr vězení. A tak se K.H. Borovský dostane do Brixenu, kde ho "dvojhlavý orel drží v klepetech".
Pozn.:Havlíček se zhoršeným zdravím po více jak třech letech Brixen opouští.
KRÁL LÁVRA
Stručně o ději:V Irsku byl král, který vládl dobře, ale nechtěl se nechat holit a stříhat. Každý rok nechával se ostříhat jedním holičem, kterého pak pověsil. Jednou se ale na tajemství, že má král oslí uši přišlo, ale lidé ho měli rádi.
Charakteristika hl. postav: 1)Král Lávra: Milý a spravedlivý král vládl Irsku. Nedřel chudé, nebyl tyran a nebyl ani žid.Lidé ho měli rádi.Měl však jedno tajemství,které se ukrývá pod jeho ušima. Proto se choval tak nelidsky a každého, jež ho ostříhal nechával zabít.Po zjištění tajemství, již se "zlozvyku" zabíjet lidi zbavil a lidé ho milovali ještě více.
2)královský holič:Když na něj padne ortel, že má krále stříhat a následně být popraven, je velmi skleslý. Jinak je to ale hoch milý, který se rád baví a je plný života. Když mu ale král nabídne, že ho nezabije, když udrží tajemství, hned se v něm radost probudí. Tajemství ho ale tíží a je to těžké něco udržet. Tak se "vyzpovídá" vrbě a je mu hned-le lépe. Jenže potom tak vrba "promluví" a tajemství se objeví. Lidem to ale nevadí. Holič se ze strachu nedoznal, že on do vrby to tajemství dal.
Charakteristika místa:Děj je situován do Irsku. Přesný popis království nenajdeme. Trůn si přestavit umíme, i obrázek rybníku a vrby nám v hlavě dřímá. No a bál si také vybavíme, roztančené dámy, galantní muže, muzikanty a veselí.
Styl psaní (atd.):Opět se jedná o báseň, nyní již ale více srozumitelnou. Autor udržuje napětí, jaké že tajemství král tají, tím ,že se to dovíme až na konci. Však hezký konec to má, že král je dobře i s oslíma ušima přijat. Celý příběh je takový "podivný", jestliže si vezmeme, že král vraždí lidi jen za to, že viděli jeho oslí uši. Snad jestli je to ironie,výsměch?!Slova využitá v příběhu jsou zastaralá.Humor ani tento příběh nepostrádá.
Můj názor:Mně se líbil dobrý konec, kterému však předcházel (ne jako v amerických filmech) celkem "krutý" děj a prosby(holičovy matky). Příběh má sám o sobě zajímavý nápad. Velmi neobvyklý. V příběhu také nalezneme vše od kruté smrti až po neuvěřitelnou radost. I to, jak vyšlo tajemství na povrch je zajímavé, neobvyklé a hezké. V představě příběhu mi velmi "pomohly" Ladovy ilustrace, které se domnívám, že jsou opravdu šťastně zařazeny.
Král Lávra v Irsku vládl. Celý rok dlouhé vlasy měl a když léto nadcházelo, ostříhat si je nechával. Jenomže každého holiče, po této práci, za "odměnu" pověsit nechal. Všichni holiči se dalšího léta báli a tahali si los, kdo že stříhat pana krále půjde. Jednou to padlo na holiče Kukulína, když to jeho matka uslyšela, odprošovala krále, aby za pouhé stříhání jejího syna nezabíjel. I nezabil král Kukulína, ale Kukulín musel slíbit, že královo tajemství nevyzradí. Dále také Kukulína královským holičem jmenoval. Ale holiče to tajemství ohromně tížilo, tak šel, na radu maminky, za poustevníkem. Ten mu řekl, ať jde k vrbě, která u stoku dvou řek stojí a tam své tajemství vymluví. Tak to Kukulín udělal a hned mu bylo líp. Za nějakou dobu po tom, chystal král "dvorní kvas" a muzika tam měla přijet taky. Když šel ale muzikant s basou směrem k hradu, ztratil se mu kolíček. No a vracet se nemohl, to by mu kamarádi utekli a on zmeškal a tak si utrhl z vrby proutek. Z vrby, která na stoku dvou řek stála. Když na basu začal hrát ,kolíček řekl tajemství "že král Lávra oslí uši má". Lidé se pobavili, ale nikterak jim to nevadilo a dokonce tvrdili, že to králi ,co má oslí uši, tak víc sluší
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama